Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Olomoucký kraj

logoV roce 2017 byla poskytnuta dotace z Olomouckého kraje 100.000,- Kč na pořízení dopravního automobilu pro JSDH Dubčany.

V roce 2018 byla poskytnuta dotace z Olomouckého kraje 34.000,- Kč na pořízení přívěsného nákladního vozíku pro JSDH Dubčany.

V roce 2018 byla poskytnuta dotace z Olomouckého kraje 449.384,- Kč na akci "Oprava místní komunikace IV. etapa - Bránová cesta".

Aktuální počasí

Počasí dnes:

15. 12. 2018

zata

Bude oblačno až zataženo, během dne místy až polojasno, ojediněle slabé sněžení. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -2 až -6°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Něco málo z Historiefoto 1

Dubčany se psaly roku 1342 DUBCZAN, roku 1365 Dobczan a roku 1368 Dubiczan.

Ves má jméno od bývalého krajinného rázu. Dubčané jsou obyvatelé Dubisk, míst, kde rostlo dubové křoví nebo duby, aneb obyvatelé, pocházející z osady Dubiska.

Vesnice Dubčany leží 6,6 km jižně od Litovle, má velmi dobře zachovaný staroslovanský půdorys /1/. Vchod na severní straně dosud sluje „Brána“. Ještě v polovici minulého století měli hlavně grunty výstupky, zvané žudry. Na obecní mapě z roku 1834 lze zjistit 8 žudrů.

Podle pamětní knihy cholinské z roku 1716 bylo v Dubčanech 18 sedláků a 6 chalupníků, mezi nimi dva svobodníci, zvaní „pohunczy“, vesměs katolíci a národnosti české. Roku 1834 bylo: 43 domů a 255 obyvatel, roku 1890: 56 domů a 332 obyvatel, roku 1900: 55 domů a 322 obyvatel, katolíků a Čechů.

Z vladyckého rodu, který se po Dubčanech psal, uvádí se poprvé Medvídek z Dubčan roku 1342. Měli ve znaku loďku, jak je znak v barvách uveden. Jeden z jeho potomků Jakub čili Jakoubek, výtečný husitský válečník, od roku 1426 pán na Bílině, byl předkem Vřesovských z Vřesovic, velmi rozvětveného roku v Čechách/2/. Větev moravská držela se stranou katolickou a vymřela roku 1446. Rod, který se ještě roku 1677 psal po Dubčanech, nemá s původními vladykami dubčanskými erbu uvedeného nic společného – užívalť Jako znaku štít s černými pruhy, v klenotě dva rohy.  Medvídka synové jsou Medvídek a Zbyněk z Dubčan. Roku 1365 se vzali íoba bratři na spolek na Dyrnpach, Měrotín a Hradečnou /3/. Roku 1371 věnuje Medvídek své manželce Elišce na Dyrnpachu a Hradečné, Zbyněk manželce Anně ze Šumvaldu roku 1376 na Dubčanech a Chválkovicích. Na Moravičanech měli roku 1381 Dubčanští 28 hřiven ročního platu. Roku 1385 koupil Zbyněk zboží v Laškově a roku 1397 Vícměřice.

medvidekSynové Medvídka byli Jan z Dubčan, řečený Medvídek, zemřel kolem roku 1406, od něho snad pocházejí Vřesovičtí z Vřeovic. Druhý syn Šebor z Dubčan držel roku 1407 dědičnou tvrz v Dubčanech /4/a roku 1412 se v Půhonech nazývá „úředníkem“ /5/.

Jan Medvídek věnoval roku 1392 na svém podílu v Dubčanech manžel Anežce z Muchnice, ale záhy zemřel. Dědictví se ujali synové Zbyňkovi: Mistr Jan a Šebor z Dubčan.

Jan z Dubčan konal studia na universitě pražské. Roku 1398 stal se pod Janem z Husince bakalářem a roku 1404 dosáhl druhého stupně akademického /lycenciátu/ zároveň se slavným lékařem a rodákem litovelským Markem z Litovle, načež prohlášen byl mistrem svobodných umění /6/. Roku 1415 byl rektorem škol olomouckých a roku 1416 již kanovníkem. Ve známém sporu biskupském byl přívržencem Jana Železného a odpůrcem husitské strany. Stav se správcem kostelního jmění, ustoupil roku 1417 nátlaku husitskému. Roku 1421 byl zvolen kapitolním děkanem a zemřel roku 1430 v Brně.

Jeho bratrem byl „panoše“ Šebor z Dubčan. Roku 1406 věnuje své manželce Kunhutě, dceři Bareše /Baršíka/ Čihotku z Čihovic, stolníka arcibiskupa děvinského Vojtěcha ze Šternberka, na dvoře chvalkovickém a po smrti Jana Medvídka zdědil i podíl jeho na Dubčanech roku 1412.

Tvrz dubčanská připomíná se poprvé roku 1407 a byla snad již od předka Dubčanských Medvídka v XIV. Stolení vystavěna. Podle podání byla prý podobna zachovalé tvrzi unčovické. Při čištění obecního rybníka neb jak lid říká „při couzení tvrze“ uhodili dělníci na podzemní sklepy, zdě a dubové trámy. Roku 1406 berou nedílní bratři Šebor a mistr Jan z Dubčan Ješka z Žerotína, Oldřicha ze Lhoty, Čeňka z Vícměřic a Jana z Řimic na všecko, co mají v Dubčanech, Vícměřicích, Seničce, Vilímově, Dyrnpachu, Měrotíně, Hradečné, Pateříně, Savíně a Perníčku na spolek /8/ a tito společníci zase ohlašují spolek s nimi na jmění a statky své.

Naskenovat Obrázek – ERB Medvídka z Dubčan a jeho rodu

Šebor z Dubčan bojoval se Zikmundem a Albrechtem rakouským proti husitům, zač značnými statky obdařen byl. Roku 1437 dal mu Albrecht, Zikmundem darovaný dvůr Ješka Dúpovce před Uničovem do desk vložiti /9/. Nepřátelství mezi vladykami v kraji trvalo i po míru.Tak přihnal prý Ješek ze Lhoty, horlivý husita „na dědinu Šebora z Dubčan s čeledí a zsekl služebníka jeho v pravém landfrýdě /10/. Roku 1437 věnoval Šebor své manželce Kunhutě, na dvoře nadbytě, na tvrzi a jiné hoře zvané „kopecz“, v Dubčanech, ale zboží žerotínské, jež získal proměnou od kanovníků šternberských, pustil svaku Bareši ml. Z Čihovic. Jemu také, jsa bezdětek, postoupil před smrtí svou roku 1446 Dubčany s tvrzí /“promontorium“/, dva dvory a ves Dyrnpach, osttní zboží před tím již rozprodal /11/.

Roku 1447 věnuje B areš ml. Z Čihotic na dvoře Medvídkově a roku 1464 jako sudí práva olomouckého/12/. Před rokem 1480 prodal ves Dubčany s tvrzí Martinu z Galčic; rukojmím za Bareše byl Jan Dubčanský řečený Plzák ze Zdenína, ale již roku 1481 byl sám držitelem Dubčan s příslušenstvím, avšak jen nakrátko. Roku 1489 se již vyskytuje Markvart rytíř ze Zvole a potomci Hynek /1496-1526/ a roku 1540 bratři Jindřich, Hynek a Petr ze Zvole. Kolem r. 1545 koupil Václav Haugvic z Biskupic od Hynka ze Zvole Dubčany, pustiny Dyrnpach a Krajid, ale již roku 1546 prodal zboží dubčanské a unčovické s Cholinou a podílem na Mezicích městu Olomouci.

Po Dubčanech jmenuje se také známý blouznivec náboženské sekty novokřtěnců Jan Dubčanský ze Zdenína na Habrovanech, byl synem Jana Plzáka, jenž roku 1523 koupil Lulč, kdež si syn jeho zařídil tiskárnu /1530-1537/.

Z jiných podílníků dubčanských jmenujeme kostel olomoucký. Vikář Kunrát zemřelý roku 1343 koupil zboží v Dubčanech, jež daroval kostelu /13/. Tento podíl /2 lány/ koupil Vilém z Pernštejna od kapitoly a prodal jej roku 1516 Hynkovi ze Zvole na Náměšti /14/.

Nápad statku dubčanského k statkům půhončích prohlásil kolem roku 1370 purkraqbí Vykman z Majetína. V listině potvrzovací z roku 1498 nejvyššímu sudímu Janu Pňovickému ze Sovince uvádí král Vladislav, co k úřadu purkrabího v Olomouci přísluší, mezi jinými zboží „od starodávna“ dva půhončí v Dubčanech a poprava ve vsích kolem Olomouce, poplatky od zvodu atd. /15/.

Půhončí, jinde komorníci zvaní, roznášeli obsílky k soudu /půhony/, za každou dostali 1 groš. V knihách půhonů se připomínají tito půhončí z Dubčan: Martin /1374-1398/, Jan /1375-1412/, Vítek a Blažej roku 1405, Petr roku 1412, Jan, Martin, Mikuláš roku 1437, Jan z Dubčan roku 1464, Jakub „Hohol“ z Dubčan, půhončí a volavčí práva olomouckého roku 1490. Volavec vyvolával žalobníky; každý přinesl list, na němž jméno, stav a předmět žaloby napsán byl.

V matrice cholinské je ještě roku 1667 jako kmotr uveden:

„Andreas Hrachowina, puhonczy z Dubčan“ a v pamětní knize farní roku 1698 Šebastian Hubáček, půhončí /16/. Roku 1680 sluli „pohončáci“: Matěj Hrachovina a již jmenovaný Šebastian Hubáček. V pamětní knize cholinské z roku 1716 se nazývají „svobodníci“ /liberi/ „pohunczy“ a odváděli jen po 30 snopech desátku. Posledním půhončím na čísle 11 /nyní Michal Korhoň/ byl Šebastian Majtnar, na čísle 16 /nyní Josef Hrabal/ jeho děd Bartoloměl Hrabal /17/.

Obec přifařena je do Choliny. Roku 1869 byla vystavěna nová kaple sv. Isidora na návsi. Sedlák odváděl na faru cholinskou po 35 snopech pšenice, žita, ječmene, a ovsa z desátku. Roku 1505 uzavřel Hynek ze Zvole a na Dubčanech smlouvu, načež držitgelé dubčanského dvoru a tvrze platili faráři 1 a půl kopy grošů šir. Čes. A „Nivy“ /pole/ mu ponechali /18/. Obyvatelstvo bylo vždy katolické a české.

Škola byla založena roku 1875. Školní knihovna do roku 1902 čítá 35 svazků /19/.

V posledních dobách poddanských platil sedlák za robotu 40 rýnských, mohl si však něco odpracovat vyvážením dříví z lesa Březovského, za sáh dostal 15 grošů, vozil-li do Olomouce „do foroty“, /1 zlatku 30 krejcarů/.

Nájem za pozemky obecní vynášel ročně 1300 K.

Přes 100 roků drží rodný dům: rodina Korhoňova, Kovářova, Kouřilova, Němcova, Stejskalova a Hrabalova.

Obecní trati: Traty, Stádlisko, Krčenice, Hruškový díl, Olomoucká, Jezírka, Plavisko, Kopce /jsou to starodávné hranice/, Za horou, Vérně, a Německá.

Ve XIV. Stolení se připomínají v blízkosti Dubčan a Choliny dvě vsi, nyní zaniklé: Dyrnpach /Dürrenbach = Suchá, vlastně Suchý potok/ a Krajid /Greyden/, jež vznikly kolonizací německou ze střediska litovelského šířené.

Roku 1365 drželi Suchou /Dyrnpach/ bratři Medvídek a Zbyněk z Dubčan /20/. Roku 1418 věnuje Zbyňka syn Šebor Kateřině, manželce Jana z Babic, 7 hřiven platu na poplatných lidech „ve vsi Drunpachu“, pročež se roku 1437 píše: „Kateřina z Durenbachu“ a bere manžela Jana řečeného Huska, na 5 hřiven a syna Matěje na 2 hřivny platu na spolek /21/.

Krátce před smrtí svou roku 1446 postupuje Šebor z Dubčan zároveň s ostatním zbožím dubčanským „ves Dyrnpach“ Bareši z Čihovic. Z toho je patrno, že tvrz nezanikla v husitských válkách, nýbrž v uherské válce roku 1467, kdy Matyáš Korvín hubil a pálil naši vlast.

Roku 1490 zapisuje Jan Plzák ze Zdenína a na Dubčanech „pustou ves Drumpach“ do zemských desk /22/. Osada se více nezmohla, uvádíť se ještě v letech 1536 a 1545 jako „pustá“ ves Hynka ze Zvole. Zbyla pouze polní trať, zvaná „Dyrpoch“ neb „Derpoch“. Není vyloučeno, že lid přenesl název zaniklé vsi na blízkou horu „Rampach“ /hanácky Rompach/.

V krajině se uvádí roku 1536 druhá pustá ves pod jménem „Krajid“ a v roce 1545 „Greyden“, zároveň s Dyrnpachem, jako k Dubčanům příslušná /23/. V pamětní knize fary cholinské z roku 1716 vypočítává farář Varadia pozemky farní, mezi nimi „pozemek nad lomem u obecního lesa cholinského, řečený Kopaniny na název Graiden“ /24/.

Zdroje ze kterých bylo čerpáno:

1/ Časopis olomouckého muzea V. 18

2/ Vývod vladyk z Dubčan a jejich erb: Medvídek z Dubčan r. 1364-1386 loďku zdobenou kýtami+ Všebor z Dubčan r. 1406 /C.D.M.XV. 389/ s dvěma výběžky.

                                                               Medvídek z Dubčan 1342

                Medvídek 1360-1389                                                    Zbyněk 1365-1397

 

Jan Medvídek 1406       Šebor 1412                          J. Jan 1398-1430                               Šebor 1406-1446

 

3/ D.Z.O.I. 805.12

4/ Půhony I. 243

5/ Tamtéž II. 401

6/ Mon. Univ. Prag. Tom. I. 1, str. 336,378

7/ Paprocký Zrdc., str. 228

8/ D. Z. O.  VII. 141.

9/ D.Z.01.X 67

10/ Půh. III. 500.

11/ D.Z.01.X. 184, 476, 775

12/ D.Z.01.X. 767, XI. 149

13/Necrol. Olom. /Dudík./

14/ Archiv český XVII. 230.

15/ Archiv český XVIII. 106.

16/ Kn. Cholinská lib. IV. 69.

17/ Archiv selský r. 1902 str. 197.

18/ Opisy v Antif. Cholinském a v L.A. v Pram.

19/ Zpráva o škole a obci podal p. uč. Ant. Zatloukal.

20/ D.Z.01. I. 40.

21/ D.Z.01.153,154.

22/ Mat. Mor. 1895, str. 21 /Slavík/.

23/ Tamtéž.

24/ Farní archiv cholinský.